FiveManns.net

 

 

 

Vietnamese Climbing Team

Mann Family Blog

 

 

 

 

 

On Children

            Kahlil Gibran

 

Your children are not your children.
They are the sons and daughters of Life's longing for itself.
They come through you but not from you,
And though they are with you,

yet they belong not to you.


You may give them your love but not your thoughts.
For they have their own thoughts.
You may house their bodies but not their souls,
For their souls dwell in the house of tomorrow,

which you cannot visit,

not even in your dreams.
You may strive to be like them,

but seek not to make them like you.
For life goes not backward nor tarries with yesterday.


You are the bows from which your children

as living arrows are sent forth. 

The archer sees the mark upon the path of the infinite,

and He bends you with His might

that His arrows may go swift and far.
Let your bending in the archer's hand be for gladness;
For even as he loves the arrow that flies,

so He loves also the bow that is stable.

A on pravil

            Kahlil Gibran


Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.
A třebaže jsou s vámi,

přece vám nepatří.
Můžete jim dát svou lásku,

ne však své myšlenky,
neboť ony mají vlastní myšlenky.


Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich
duším,
neboť jejich duše přebývají v domově zítřka,
který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.
Můžete se snažit být jako ony,

nepokoušejte se však učinit je podobné sobě.
Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.


Jste luky,

z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy.
Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou,

aby jeho šípy letěly rychle a daleko.
Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí.
Neboť jak miluje šíp,

který letí, tak miluje také luk,

který je pevný.