|
|
On Children
Kahlil
Gibran
Your
children are not your children.
They are the sons and daughters of Life's longing for itself.
They come through you but not from you,
And though they are with you,
yet
they belong not to you.
You may give them your love but not your thoughts.
For they have their own thoughts.
You may house their bodies but not their souls,
For their souls dwell in the house of tomorrow,
which
you cannot visit,
not
even in your dreams.
You may strive to be like them,
but
seek not to make them like you.
For life goes not backward nor tarries with yesterday.
You are the bows from which your children
as
living arrows are sent forth.
The
archer sees the mark upon the path of the infinite,
and
He bends you with His might
that
His arrows may go swift and far.
Let your bending in the archer's hand be for gladness;
For even as he loves the arrow that flies,
so
He loves also the bow that is stable.
|
A on pravil
Kahlil
Gibran
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.
A třebaže jsou s vámi,
přece
vám nepatří.
Můžete jim dát svou lásku,
ne
však své myšlenky,
neboť ony mají vlastní myšlenky.
Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich
duším,
neboť jejich duše přebývají v domově zítřka,
který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.
Můžete se snažit být jako ony,
nepokoušejte
se však učinit je podobné sobě.
Neboť život nekráčí zpět a
nezastavuje se u včerejška.
Jste luky,
z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako
živé šípy.
Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou
silou,
aby
jeho šípy letěly rychle a daleko.
Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí.
Neboť jak miluje šíp,
který
letí, tak miluje také luk,
který
je pevný.
|
